Mandaly
Mandaly sú kruhové harmonizujúce obrázky, s pomocou ktorých sa dajú vyjadriť najhlbšie pocity človeka, dá sa nimi liečiť, sú cestou k harmónii. Z každej mandaly vychádza určitá špecifická energia, ktorá sa rozprestiera od stredu von.
Vytváranie mandaly
Mnísi v tibetskom budhizme sa povinne učia vytvárať mandaly. Samotnej tvorbe musí predchádzať dlhé obdobie trénovania umeleckej zručnosti. Musí sa naučiť naspamäť ako maľovať rôzne symboly a ich významy. V kláštore Namgyal (súkromnom kláštore Dalajlámu) to trvá napríklad 3 roky.
Predtým ako sa začne mandala vytvárať, musia mnísi nájsť vhodné miesto, ktoré je následne očistené a vysvätené. Základné čiary mandaly sa najskôr nakreslia kriedou. Do tejto špeciálnej, vopred pripravenej platformy sa potom opatrne smerom od stredu von sypú zrnká farebného piesku z rozdrvených polodrahokamov, až pokým piesok neprekryje kriedové ťahy. Celý proces vytvorenia mandaly trvá niekoľko dní.
Keď je mandala dokončená, mnísi ju z úcty obetujú božstvu, pre ktoré sa vytvárala a vyzvú božstvá, aby sa na chvíľu usídlili vo svojom symbolickom chráme. Týmto je mandala vysvätená. Následne sa uskutočňuje opäť rituál, sprevádzaný modlitbami a spevom, kedy je mandala, na znamenie všeobecnej pominuteľnosti, zničená. Piesok sa opatrne zmetie postupne smerom k stredu mandaly hrubými štetcami do obradnej nádoby a vysype sa do najbližšej rieky alebo rozpráši do vetra.
Farby
Ružová - prebúdza súcit, lásku, podporuje vnútornú čistotu, ukľudňuje emócie. Zaháňa hnev a pocity opustenosti.
Fialová - pomáha harmonizovať fyzické, aj duševné energie. Prináša inšpiráciu, pokoru
Modrá - ukľudňuje, uvoľňuje, čistí, pomáha proti pocitom samoty. Je farbou hlbokej vody, v ktorej sa odráža vysoké nebo.
Tyrkysová - je farbou chladnej jazernej vody. Pomáha ukľudňovať telo aj dušu, harmonizuje.
Zelená - je najrozšírenejšou farbou na našej planéte, farbou vegetatívneho života, ktorá podporuje rozvoj a rast. Má utišujúce účinky, ukľudňuje nervovú sústavu.
Žltá - je veselá, živá farba, prenikavá a rozjasňujúca. Je to slnko, ktoré dáva chuť do života. Povzbudzuje sebavedomie a optimizmus, uzdravuje telo a myseľ. Rozvíja samostatnosť, nezávislosť.
Oranžová - je farbou radosti, múdrosti. Je mimoriadne povzbudzujúca. Posilňuje telo, podporuje trávenie, pomáha prekonávať depresie.
Červená - je mimoriadne povzbudzujúca, aktívna farba. Zahrieva, dodáva energii, prebúdza životnú silu. Je farbou krvi, boja, zúrivosti, násilia, vášne, ale aj lásky a odvahy.
Hnedá - je farba pripútaná k zemi. Kľudná, teplá, vyžaruje z nej dôvera. Je skôr pasívna, zato pomáha prebudiť zdravý rozum.
Čierna - je farbou tmy, smrti a smútku. Príliš mnoho čiernej môže navodiť stavy skľúčenosti, zhoršiť citový i telesný stav človeka. V spolupráci s ostatnými farbami ale môže pôsobiť ako ochranná farba.
Biela - je farbou čistoty a nevinnosti. Dáva silu, je svetlom, ktoré očisťuje celú energetickú sústavu. Stabilizuje, posilňuje, prebúdza bdelé vedomie a tvorivosť. Je bielym papierom, na ktorý je možné namaľovať čokoľvek.
Co říká o mandalách C.G.Jung:
Sanskrtské slovo mandala znamená „kruh“ v obecném smyslu. V oblasti náboženských rituálů a v psychologii označuje kruhové obrazy, jejich kreslené, malované, plastické nebo taneční ztvárnění. Plastické obrazy tohoto typu existují zejména v tibetském buddhismu a jako taneční figury se kruhové obrazy nacházejí v klášterech dervišů. Jako psychologické fenomény se spontánně vyskytují ve snech, v jistých konfliktních stavech a u schizofrenie. Velmi často obsahují čtvernost nebo násobek čtyř ve formě kříže, hvězdy, čtverce, osmiúhelníku atd. V alchymii se tento motiv objevuje ve formě kvadratury kruhu.
V tibetském buddhismu přísluší obrazci význam kultovního nástroje (jantra), který má podporovat meditaci a koncentraci. Něco podobného znamená také v alchymii, protože tam představuje složení čtyř prvků tíhnoucím různým směrem. Jeho spontánní výskyt u moderních jedinců dovoluje psychologickému výzkumu bližší probádání jeho funkčnímu smyslu. Mandala se zpravidla objevuje ve stavech psychické disociace nebo desorientace…. V takových případech jasně vidíme, jak přísný řád takového kruhového obrazu kompenzuje chaos a zmatek psychického stavu, a to tím, že konstruuje nějaký střed, směrem k němuž je všechno seřazeno, nebo nějaké koncentrické uspořádání neuspořádaného násobku, protichůdnosti a neslučitelnosti. Jde přitom zjevně o sebeléčebný pokus přírody, který nepramení z vědomého uvažování, nýbrž z instinktivního impulsu. Přitom je, jak ukazuje srovnávací výzkum, používáno základní schéma, takzvaný archetyp, který se vyskytuje takřka všude a za svou individuální existenci vděčí tradici právě tak málo, jak takové zprostředkovávání vyžadují instinkty. Instinkty jsou dány s každým nově narozeným jedincem a patří k nezcizitelné zásobě oněch vlastností, jež charakterizují druh. To, co psychologie označuje jako archetyp, není nic jiného než jistý často se vyskytující formální aspekt instinktu, daný právě tak apriori jako instinkt. Z toho důvodu nalézáme u mandal zásadní shodu přes jejich veškerou vnější rozmanitost a bez újmy jejich časového i místního původu.
Zatímco kultovní mandaly vykazují pokaždé zvláštní styl a jako obsah omezený počet typických motivů, individuální mandaly používají takřka neomezené množství motivů a symbolických narážek, z nichž je snadno patrné, že se pokoušejí vyjádřit buď celek individua v jeho vnitřním nebo i vnějším prožitku světa, nebo jeho hlavní vztažný bod. Jejich předmětem je bytostné Já v protikladu k já, které je pouze vztažným bodem k vědomí, zatímco bytostné Já v sobě zahrnuje celost psýché vůbec, vědomí i nevědomí. Nezřídka proto individuální mandala vykazuje jisté rozdělení na světlou a tmavou polovinu s jejich typickými symboly. Příkladem tohoto typu z historie je mandala Jacoba Böhma, která se nachází v jeho traktátu Viertzig Fragen von der Seele. Je současně obrazem Boha jako takového. Není tomu tak náhodně, protože indická filosofie, která ze všech nejvíce rozpracovala ideu bytostného Já, átmanu nebo puruši, v zásadě nerozlišuje lidskou existenci od božské. Podle toho je také v západní mandale scintilla, jiskra duše, nejniternější, božská esence člověka, charakterizovaná symboly, jež mohou označovat právě tak dobře obraz Boha, totiž obraz božství rozvinutého ve světě, v přírodě a v člověku.
Je empiricky zjistitelné a snadno pochopitelné, že takové obrazy mají podle okolností značný terapeutický účinek na své zhotovitele, protože často představují velmi smělé pokusy o souhrnný přehled a složení na pohled patrně neslučitelných protikladů a o překlenut zdánlivě beznadějných oddělení. Již pouhý pokus v tomto směru mívá léčivé účinky, ovšem jen tehdy, když se děje spontánně. Od umělého opakování nebo záměrné imitace takových obrazů nesmíme nic očekávat.
