Příběh o nejvyšším božském poznání
Kdysi dávno, na čirém úpatí všech věků, se sešel sněm Bohů, aby zvážil, kam
ukrýt před člověkem nejvyšší ze všech božských tajemstí. První promluvil Bráhma
Stvořitel:"Myslím, že nejlépe bude, skryjeme-li je na vrchol Himaláje. Její
mrazivou strmost člověk nikdy nezdolá".
Ale Bohyně Kálí - která stejně jako vždycky byla nejchytřejší ze všech -
nahlédla do své nesmírné kruhové paměti, jež hledí vpřed i vzad, pousmála se a
řekla:"Varuji Tě,můj božský druhu. Posvátná Himaláj, pravda, je dosti strmá, ale
člověk je bystrý a tuze zvídavý. A já Ti pravím, že již velmi brzy, za několik
znepokojivě krátkých miliard lidských roků, dobude člověk nejpříkřejší horu
světa. A co pak bude s naším tajemstvím?"
Druhý se pak ujal slova moudrý Višnu Zachovatel a poněkud podrážděně
prohlásil:"Doufám, že víš co mluvíš, milá Kálí. Pak tedy mám jiný návrh: spusťme
své tajemství na dno oceánu. Jeho dusivou hloubku člověk nikdy nezdolá."
Ale Bohyně Kálí opět nahlédla do své kruhové paměti, jež hledí vpřed i vzad,
pousmála se a řekla:"I Tebe varuji, můj božský příteli. Oceán, pravda,je hluboký
a temný, ale člověk je vskutku velmi zvídavý. Uběhne pár prchavých miliard
lidských roků a jeho plavidla už dosáhnou dna moří. A co bude pak s naším
tajemstvím?"
Třetí, už značně rozzloben, promluvil sám Šiva Ničitel. "Kálí vždycky dělá jenom
zmatky! Ale budiž, třeba na tom něco je. Potom nám nezbude, než skrýt tajemství
na Měsíc! A ať se Kálí neodváží tvrdit, že se člověk dostane až na Měsíc!"
"Já velmi lituji, že zdržuji chod božské rady", odvětila Kálí, "ale i Tebe, můj
milý, musím varovat. Chladná Luna, pravda, je vzdálená a pustá, ale Vy pořád
nechápete, jak moc je člověk zvědavý. Už za křehký okamžik miliard lidských roků
přistane člověk na Měsíci -a co pak bude s naším tajemstvím?"
To už bylo na tři Bohy příliš! Rozlíceni svatým hněvem vrhli se na nebohou Kálí
a jeden přes druhého křičeli:"Už máme dost Tvých zpupných řečí, Kálí. Jsi-li tak
chytrá, jak se tváříš nuže, sama nám řekni, kam ukrýt naše božské tajemství?"
Ale Kálí už dávno předtím pohlédla do své nesmírné kruhové paměti, jež hledí
vpřed i vzad, na dotaz byla připravena, sladce se usmála a odpověděla:"Mí drazí
druhové! Mám návrh: ukryjeme je přímo do č l o v ě k a ! A já Vám ručím za to,
že člověk - který je opravdu moc zvědavý a bystrý - v jeho hledání zleze
vrcholky nejstrmějších hor, potopí se na dno oceánu, proletí za ním celý
nehostinný vesmír ...ale aby je hledal sám v sobě, na to doopravdy hned tak
nepřijde!"
Bohové zvážili její řeč a pak ji uposlechli.
A jak Kálí řekla, tak se stalo - a božské tajemství je dosud tajemstvím.
sila
(Suesy, 14. 4. 2010 14:45)